Video a zvuk
Příběh o Stvoření - stáhnout mp3
Vybaveni předchozími znalostmi se nyní pokusíme zmapovat cestu od prvotní ideje člověka až do současné doby. Začneme pohádkově…
Bylo nebylo, dávno tomu… Bůh měl ve své družině spoustu věrných a naprosto oddaných bytostí. Ty naplňovaly dokonale a beze zbytku Boží vůli. Bůh s tím přesto začal být nespokojen – a to proto, že žádná z bytostí jeho družiny, nazýváme ji „duchovní hierarchie“, neměla ponětí o tom, co je to svoboda. Svoboda a s ní spojená svobodná vůle, a s ní spojená schopnost soucítění s bližními, byly vyhrazeny pouze Bohu samotnému, a bytosti jeho družiny je pouze slepě následovaly.
Bůh proto po nějakém hloubání své družině oznámil, že se rozhodl stvořit novou bytost, kterou naučí právě tomu, co bylo dosud vyhrazeno pouze jemu samotnému – tedy svobodné vůli a schopnosti tuto svobodnou vůli správně využívat.
Nová bytost měla vzniknout jako nejmladší bráška ostatních bytostí v hierarchii. Ty nelenily a pustily se do práce, aby tuto novou Boží ideu uskutečnily. Zatím ale neměly ony ani Bůh jasno, jak by se nová bytost měla jmenovat. Bůh nakonec rozhodl, dát této bytosti jméno … člověk.
„Co znamená člověk?“ Ptaly se Boha ostatní bytosti. Člověk znamená „bytost, která myslí, a dokáže si proto uvědomit, kdo je a proč tu je; bytost, která soucítí, a je proto schopná pojmout zájmy a potřeby své i svých bližních; a bytost, která má svobodnou vůli, a dokáže ji uvědoměle a zodpovědně využívat“ odpověděl jim Bůh. „Ale Bože“, opáčily Bohu ostatní bytosti, „když tu bude nová bytost, která myslí a má svobodnou vůli, tak ty už nebudeš všemocný ani vševědoucí!“ „Ano, já vím“, odpověděl Bůh. „To je to, co já musím obětovat, aby člověk mohl být svobodný. A už mi s tím dejte pokoj, už jsem se rozhodnul.“
Bylo jasné, že vytvořit a vyvinout člověka jako svobodnou a svobodně myslící bytost přinese mnohá úskalí. Svoboda je totiž jako dvoubřitá šavle a může se vymknout. Co když se člověk dostane do obrovských omylů nebo dokonce začne svou svobodu využívat nějakým nemístným způsobem? Začalo být jasné, že člověku bude třeba nastavit na dobu, než se vyvine, velmi pevné hranice. Ale jak to udělat, když ve světě ducha žádné hranice neexistují? Bylo rozhodnuto, že člověk bude v hmotném světě. Ten je dostatečně odolný na to, aby člověka vracel – teď už můžeme říci – na pevnou zem.
Tím ale vzniknul další problém – pro člověka bude třeba v hmotném světě vytvořit hmotné tělo. Ale jak to udělat, když všechny ostatní bytosti jsou nehmotné a o hmotě toho vědí pramálo? Navíc – aby člověk dostal možnost svobody, bude třeba mu dát možnost volby. K dobru a lásce, které se prolínají duchovní hierarchií, bude třeba vytvořit zlo a nenávist.
Ukázalo se, že vytvořit a vyvinout pro člověka hmotné tělo bude oříšek, a že se to nepodaří ze dne na den. Ale to Bohu ani bytostem hierarchie neubralo na elánu, a tak se pustili do práce. Bůh rozdělil úkoly a sám si vzal na starost vytvořit ideu člověka a Boží plán. Ale protože Bůh toho má na starosti mnoho a nemůže se zabývat detaily, přenechal většinu práce s vytvořením člověka svému Božímu Synu.
Serafové, to jsou bytosti nejblíže Bohu, dostali za úkol zajistit, aby vývoj člověka nerušil kosmické okolí. Cherubové se měli postarat o to, aby vše, co je třeba pro vytvoření a vývoj člověka, bylo ve vzájemné harmonii. Trůnové, to jsou bytosti vybavené nejsilnější vůlí, byli pověřeni tím, aby vytvořili mocný impuls vůle a uvedli tak vznik a vývoj člověka do pohybu. To trůnové udělali. V části kosmu, kde měl člověk vzniknout, se to projevilo přibližně jako tepelná anomálie.
K dílu se připojily i ostatní bytosti Boží družiny – tedy duchovní hierarchie. Potřebovaly velice dlouhou dobu, aby spojeným působením svých sil vytvořily podle Boží ideje něco, co začalo být reálným, byť ještě nehmotným, předchůdcem dnešního hmotného těla člověka…
Konec „pohádky“, pokračování ve vážném stylu…
