Sféry existence

Abyste této sekci správně porozuměli, je třeba mít zvládnutých Prvních 21 kroků a kapitolu Koperník a Ptolemaios.

Úvod

Video a zvuk

Úvod - stáhnout mp3

V této části se pokusíme ve větším detailu zmapovat neviditelné světy a prozkoumat jejich souvislosti s naším kosmickým systémem – se Sluneční soustavou. Navazujeme především na úvodní kroky 5 Neviditelný svět a 13 Nehmotné bytosti a na poznání o ptolemaiovském, tedy geocentrickém, pohledu na Sluneční soustavu.

Hovoříme-li o „sférách“, jedná se o pokus přiblížit si neviditelné světy prostřednictvím znázornění a pojmů, které jsou nám blízké ve fyzickém hmotném světě, který obýváme. Je proto třeba mít na paměti, že tato znázornění jsou čistě schématická. Můžeme si to připodobnit k situaci, kterou důvěrně známe … v prostoru okolo nás se nachází neviditelné elektromagnetické signály mnoha různých vysílačů – od dlouhovlnných přes střední, krátké a velmi krátké vlny až po mikrovlnné signály mobilních telefonů. Reálně jsou všechny tyto signály vzájemně prostoupeny, ale když o nich například hovoříme, pokládáme si je pomyslně vedle sebe nebo nad sebe – jinak by to ani nešlo. Hovoříme-li o sférách neviditelných světů, děláme to obdobně – pokládáme je pomyslně vedle sebe nebo nad sebe, abychom si je vůbec mohli znázornit a hovořit o nich. Ve skutečnosti jsou tyto sféry vzájemně prostoupeny, a jsme jimi i prostoupeni my lidé. Používáme-li v souvislosti se sférami prostorová vymezení jako „nad“, „pod“, „vně“, „uvnitř“, „nahoře“, „dole“ apod., pak se jedná o pomyslné znázornění s cílem napomoci lepšímu vyjádření se.

V „Prvních 21 krocích“ jsme si ukázali, že žijeme ve fyzické sféře a jsme obklopeni a prostoupeni neviditelným nehmotným světem:


Fyzickou sféru vnímáme jako celek s éterickou sférou a používáme souhrnné označení étericko-fyzická sféra. Je to proto, že živé organismy fyzické sféry jsou nedílně propojeny se životními, resp. éterickými, silami. Pokud bychom si chtěli představit samotnou éterickou sféru, byla by „horní částí“ fyzické sféry a současně „dolní částí“ astrální sféry.

Rozeznáváme nižší a vyšší astrální sféru. Zatímco nižší astrální sféra pomyslně sousedí s éterickou sférou (dále se dozvíme, že se pomyslně překrývají), vyšší astrální sféra pomyslně sousedí s duchovní sférou. Víme, že astrální sféra je mj. sférou astrálních obrazů, které jsou předlohou pro působení éterických sil.

Podobně rozeznáváme nižší a vyšší duchovní sféru. Nižší duchovní sféra je sférou konkrétních idejí – předobrazů pro následující astrální sféru. Tyto předobrazy nazýváme i archetypy a můžeme si je představit jako uspořádané ideje, říkáme i zformované ideje. Vyšší duchovní sféra je sférou výchozích tvůrčích záměrů neboli nekonkrétních idejí v zárodečné podobě – bývají označovány i jako nezformované ideje.

Zdroj, Boží Trojjedinost, je pomyslně nejvýše – Zdroj vnímáme skrze tři nejvyšší sféry, souhrnně nazývané Nirvána.

Mezi sférami Nirvány a vyšší duchovní sférou se nalézá tzv. sféra Buddhi. Jejím úkolem je napomáhat tomu, aby ideje a síly Zdroje dávaly vzniknout zárodečným tvůrčím záměrům vyšší duchovní sféry v prozřetelném souladu. Setkáme se proto i s označením sféra prozřetelnosti.

V prvním přiblížení tedy rozlišujeme sedm sfér existence. Od Zdroje až po vyšší duchovní sféru nalézáme postupně se formující ideje, v nižší duchovní sféře a v astrální sféře se nacházejí postupně se konkretizující předlohy, resp. obrazy, éterická sféra je sférou životních tvůrčích sil, a přírodní výtvory fyzické sféry jsou hmotným vytvořeným dílem. Doplňme, že těchto sedm sfér existence se překrývá s deseti sférami geocentrického pohledu na Sluneční soustavu.

Každou ze sedmi sfér nyní projdeme detailněji. Budeme postupovat ve směru, kterým pomyslně postupuje tvoření – tedy odshora dolů.


Zdroj

Video a zvuk

Zdroj - stáhnout mp3

Vycházíme z toho, že v jádru všeho, co existuje, ať už to pro nás je nebo není viditelné, je Zdroj idejí a sil, potřebných pro jejich uskutečnění. V průběhu historie se pro Zdroj vžila různá označení – Bůh, Bráhman, Absolutní esence, … Ve srovnání s životem člověka je Zdroj považován za věčný.

V Bibli se uvádí: „Bůh je Duch …“ (Jan 4, 24) Pokusme se nahlédnout pod pomyslný povrch tohoto stručného biblického sdělení. Zdroj pokládáme za jednotu tří hlavních tvůrčích principů neboli tří Logos. V křesťanské tradici se hovoří o Boží Trojjedinosti, která v sobě sjednocuje Boha-Otce, Božího Syna a Ducha svatého. „Logos“ se překládá jako „Slovo“, nicméně význam je širší – „Logos“ můžeme vnímat jako nekonečně se obnovující výchozí tvůrčí ideje, které v sobě nesou smysl toho, oč se jedná, a síly potřebné k tomu, aby se tyto ideje mohly projevit.

Bůh-Otec neboli 1. Logos je základem, ze kterého vychází veškerá existence. Je nejvyšší silou kosmu – silou vůle existovat, která dává vzniknout všemu ostatnímu. Je zdrojem nejvyššího vědomí. Z pozice nejvyššího vědomí, tím že obětuje část své podstaty, dává Bůh-Otec vzniknout druhému Logos – Božímu Synu. Nejvyšší, z našeho pohledu sedmou, sféru, skrze kterou vnímáme a ze které vychází síla Boha-Otce, prvního Logos, nazýváme Mahaparinirvána.

Syn Boží neboli 2. Logos je nejvyšší tvůrčí silou kosmu – silou bezpodmínečné lásky, která vytváří nové a uvádí do pohybu vývoj, a je tím pádem zdrojem života. Syn Boží má do jisté míry vlastní svobodnou existenci, a současně je obrazem Boha-Otce, který se v něm poznává. Syna Božího nazýváme též Kristus (byť správněji by toto jméno mělo být používáno až od doby před zhruba 2 000 lety, kdy Syn Boží prošel pozemským životem a smrtí na jeruzalémském popravčím vrchu Golgotě). Sféru, z našeho pohledu šestou, skrze kterou vnímáme a ze které vychází síla Božího Syna, druhého Logos, nazýváme Parinirvána.

Duch svatý neboli 3. Logos je nejvyšší silou moudrosti a z ní plynoucí harmonie. Duch svatý, třetí Logos, vzniká úsilím Boha-Otce a Božího Syna, kteří v něm poznávají své společné působení a mohou jej proto udržovat v harmonii. Duch svatý, třetí Logos, je tak sjednocujícím principem a zdrojem formy existence v souladu s moudrostí a harmonií. Právě díky sjednocujícímu působení bývá Duch svatý nazýván také Bůh-Matka. Sféru, z našeho pohledu pátou, skrze kterou vnímáme a ze které vychází síla Ducha svatého, třetího Logos, nazýváme Nirvána.

Prosím mějme na paměti, že tento popis i obrázky jsou velice zjednodušené a schematické. Boha, Boží Trojjedinost, Zdroj nemůžeme poznat ani pochopit, avšak chceme-li nějak zachytit naše sdělení, nezbývá nám než s hlubokou pokorou se uchýlit k těmto triviálním znázorněním. Pokud by se takováto zjednodušující znázornění dotýkala Vaší víry či Vašich citů, prosím pokuste se je přijmout ve smyslu tohoto vysvětlení.

Označení Nirvána bývá používáno i jako souhrnný název pro všechny tyto tři nejvyšší sféry – tzn. Nirvána, Parinirvána, Mahaparinirvána, skrze které vnímáme Zdroj, Boží Trojjedinost. Z takto souhrnně vnímané Nirvány vychází z naší perspektivy veškeré Stvoření – všechno bytí, všechna existence. V „Prvních 21 krocích“ v kapitole 19 Budoucnost jsme hovořili o tom, že jsme součástí sedmidílného cyklu vývoje. K tomu si teď doplňme, že po skončení sedmého, tj. posledního, období tohoto cyklu vývoje (nazvali jsme jej Vulkán), by se mělo všechno vytvořené vrátit do duchovního stavu neboli „zmizet v Nirváně“, aby se stalo východiskem dalšího vývojového cyklu.

V „Prvních 21 krocích“ jsme se také seznámili s tím, že nás lidi dělá lidmi čtvrtý článek – JÁ, který v nás reprezentuje „jiskru“ ducha. Naše JÁ nám svým působením v době vzniku Země zprostředkovaly vysoké duchovní bytosti, které nazýváme Elohim. K tomu si zatím doplňme, že tato „jiskra“ ducha, tzn. to, co každý z nás opravdu jsme, má původ právě ve sféře Nirvána – později se k tomu vrátíme mnohem podrobněji.

O indickém princi Siddhárthu Gautamovi se traduje, že ve chvíli svého osvícení dosáhnul Nirvány. Co je tím myšleno? Jedná se o to, že někteří výjimeční jedinci mohou dosáhnout takového stupně vývoje, že svým vědomím dokážou pojmout a pochopit i velmi vysoké sféry existence. Člověka, který svým vědomím (kromě jiného) obsáhne sféru Nirvána, nazývají východní duchovní nauky Buddha. Mimo jiné tím, že jeho vědomí dosáhlo Nirvány, se Siddhártha Gautama stal Buddhou.

Názvy sfér Boží Trojjedinosti (Zdroje) – tedy Nirvána, Parinirvána a Mahaparinirvána – pocházejí z dávného staroindického jazyka sanskrtu. Méně dávní zasvěcenci někdy vnímali všechny tři sféry Zdroje jako jediné „místo, kde sídlí Bůh“ neboli Empyreum. S tímto pojmenováním jsme se setkali v souvislosti s ptolemaiovským, resp. geocentrickým, pohledem na Sluneční soustavu.

Tři základní síly Boží Trojjedinosti, tedy síly prvního, druhého a třetího Logos, vytvářejí celkem sedm kombinací – a sice 1, 2, 3, 1+2, 2+3, 1+3, 1+2+3. Základní síly Boží Trojjedinosti a jejich kombinace bývají znázorňovány třemi částečně se protínajícími kruhy, které jsou nadto propojeny jedním velkým kruhem, symbolizujícím Trojjedinost.

Těchto sedm kombinací základních sil Zdroje se dále prolíná s principy vědomí, života a formy, které rovněž vycházejí z prvního, druhého a třetího Logos. Dohromady dávají vzniknout 7 x 3 = 21 výchozím tvůrčím duchovním bytostem – tzv. Prajapatis. Navazuje na ně nám známá duchovní hierarchie.

Tvůrčí ideje a síly, vycházející ze Zdroje, představují potenciál, který v sobě nese nekonečně mnoho možností toho, jak se uskutečnit. Přesto v sobě ale nesou určitý základní SMYSL. Tento základní smysl tvůrčích idejí a sil Zdroje bývá označován i jako Boží plán, lépe řečeno Boží záměr. Seznámili jsme se s ním v „Prvních 21 krocích“, konkrétně v kapitole 14 Příběh o Stvoření. Základním smyslem – tedy Božím záměrem – kosmického vývojového cyklu, ve kterém žijeme, je vyvinout člověka jako novou bytost, která má zcela svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. Bytosti hierarchie konají v souladu s tímto Božím záměrem.


Sféra Buddhi

Video a zvuk

Sféra Buddhi - stáhnout mp3

Sféra Buddhi odděluje tři sféry Nirvány od nižších sfér existence. Úkolem sféry Buddhi je napomáhat tomu, aby zárodečné tvůrčí záměry, vznikající v následující duchovní sféře působením idejí a sil Zdroje, byly v prozřetelném souladu s Božím záměrem. Setkáme se proto i s označením sféra prozřetelnosti. Dalo by se říci, že sféra Buddhi jakoby zprostředkuje, resp. komunikuje, Boží záměr do nižších sfér existence.

V této souvislosti je třeba si připomenout, že smysl našeho vývojového cyklu, tedy Boží záměr – vyvinout člověka jako novou bytost, která má zcela svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat – je velice rámcový. Má do značné míry formu potenciálu, který se může realizovat mnoha různými způsoby.

Stvoření proto zdaleka není předurčeno do detailů, ale v podstatě se odehrává formou postupných kroků, ověření výsledku a případných korekcí. Jasně to ukazuje například biblická kniha Genesis, tedy starozákonní příběh o Stvoření. Bůh, ať je to míněno jakkoliv, zde postupně tvoří nebe a zemi, světlo a tmu, souš a moře atd., a následně vždy ověřuje, zda se daný krok podařil. Bible opakovaně uvádí:
„A Bůh viděl, že je to dobré.“

Sféra Buddhi existovala už před* začátkem vývoje našeho kosmického sytému. Je pomyslnou vnější hranicí, od které se, počínaje Starým Saturnem, začal jakoby směrem dovnitř vyvíjet náš kosmický systém a s ním my lidé – o tomto vývoji, který se odehrával ještě před vznikem Sluneční soustavy, jsme hovořili v „Prvních 21 krocích“ v kapitole 15 Než vznikla Země). Na rozdíl od toho Zvěrokruh, který je pod úrovní sféry Buddhi, vzniknul až v průběhu vývoje našeho kosmického systému. Sféra Buddhi je tedy od počátku jakýmsi vnějším rámcem našeho kosmického systému, a současně kosmickou pamětí na vývoj, který probíhal před* Starým Saturnem. Toho si byli vědomi už dávní zasvěcenci. Označovali tuto sféru názvem Křišťálové nebe nebo též Firmament. S tímto pojmenováním jsme se setkali v souvislosti s ptolemaiovským, resp. geocentrickým, pohledem na Sluneční soustavu.

*) Předložka „před“ je mírně zavádějící, protože tehdy ještě v našem systému neexistoval, a tedy neběžel, čas, ale jinou možnost vyjádření nemáme.


Duchovní sféra

Video a zvuk

Duchovní sféra - stáhnout mp3

Duchovní sféra se ve staroindickém jazyce sanskrt nazývá Devachan – to znamená „místo, kde se nacházejí duchovní bytosti“. Devachan neboli duchovní sféra bývá někdy nazývána sférou vznešenosti nebo povznesenosti, a setkáme se také s označením mentální sféra. Je to proto, že má především co do činění s idejemi, a ty mají pro nás pozemské lidi co do činění s myšlením. Dále se budeme držet označení duchovní sféra.

Podle toho, jak konkrétní jsou ideje a čeho se týkají, vnitřně členíme duchovní sféru na sedm oblastí. Z nich vyšší tři oblasti (tedy 5 až 7) obsahují převážně nekonkrétní ideje – říkáme zárodečné nebo výchozí tvůrčí záměry. Tyto tři oblasti souhrnně nazýváme vyšší duchovní sféra. Nižší čtyři oblasti (tedy 1 až 4) obsahují převážně konkrétní ideje – říkáme předobrazy nebo též archetypy. Nižší čtyři oblasti označujeme souhrnným názvem nižší duchovní sféra.

Vyšší duchovní sféra

Vyšší duchovní sféra je sférou výchozích tvůrčích záměrů neboli nekonkrétních idejí v zárodečné podobě. Tyto zárodečné tvůrčí záměry, nekonkrétní ideje, bývají proto označovány i jako nezformované ideje. Ve staroindickém jazyce sanskrtu se to, co není zformováno, označuje jako Arupa. Pro vyšší duchovní sféru se proto setkáme i s označením Arupa Devachan. Vyšší duchovní sféra, tedy sféra nezformovaných idejí, je „neviditelný svět idejí“ starořeckého filozofa a zasvěcence Platóna, o kterém jsme hovořili na konci kapitoly 3 Myšlení.

Nejvyšší oblast vyšší duchovní sféry – celkově sedmá – obsahuje zárodečné tvůrčí záměry toho, co je v nižších sférách neživé, tj. fyzické. V geocentrickém systému vymezuje tato sedmá oblast duchovní sféry rozsah působení nejvyšších bytostí duchovní hierarchie – Serafů, přičemž působení Serafů z části zasahuje až do sféry Buddhi.

Prostřední oblast vyšší duchovní sféry – celkově šestá – obsahuje zárodečné tvůrčí záměry toho, co je v nižších sférách živé, tj. zárodečné tvůrčí záměry života jako takového.

Spodní oblast vyšší duchovní sféry – celkově pátá – obsahuje zárodečné tvůrčí záměry toho, co je v nižších sférách astrálně-duševního charakteru (o tom si blíže povíme v následující kapitole o astrální sféře).

Pátá a šestá oblast duchovní sféry vymezují v geocentrickém systému rozsah působení Cherubů, a jsou oblastí Zvěrokruhu, který svými silami vytváří 12 hlavních Cherubů. Tyto síly reprezentují dvanáct hlavních vlastností, převážně zvířecích, které my lidé v sobě potřebujeme zkultivovat.

Nižší duchovní sféra

Nižší duchovní sféra je sférou konkrétních idejí – předobrazů pro následující astrální sféru. Tyto předobrazy nazýváme i archetypy a můžeme si je představit jako zformované ideje. Ve staroindickém jazyce sanskrtu se to, co je zformováno, označuje jako Rupa. Pro nižší duchovní sféru se proto setkáme i s označením Rupa Devachan.

Nejvyšší oblast nižší duchovní sféry – celkově čtvrtá – obsahuje myšlenky ve formě předobrazů, resp. myšlenkových archetypů. V geocentrickém systému je tato čtvrtá oblast duchovní sféry jako první vně planety Saturn a bývala proto – zejména ve staroindické tradici – pokládána za „začátek nebe“ neboli Akáša. Tento název dává tušit souvislost této čtvrté oblasti duchovní sféry s tzv. kronikou Akáša – zanedlouho si to objasníme podrobněji. Ve staré řečtině bylo pro „nebe“ používáno označení „éter“. V širším smyslu to znamená „to, co na Zemi proudí z kosmu“. Asi už tušíme souvislost s éterickou sférou…

Druhá nejvyšší oblast nižší duchovní sféry – celkově třetí – obsahuje předobrazy, resp. archetypy, toho, co je v nižších sférách astrálně-duševního charakteru. V geocentrickém systému je tato třetí oblast duchovní sféry přibližně vymezena planetou Saturn. Předobrazy astrálně-duševního se v duchovní sféře jeví jako „atmosféra“, jejíž turbulence do jisté míry odpovídají lidským pocitům a emocím.

Celkově třetí a čtvrtá oblast duchovní sféry vymezují v geocentrickém systému rozsah působení Trůnů, tedy vysokých duchovních bytostí vůle.

Následující nižší oblast nižší duchovní sféry – celkově druhá – obsahuje předobrazy, resp. archetypy, toho, co je v nižších sférách živé, tj. předobrazy života jako takového. V geocentrickém systému je tato druhá oblast duchovní sféry přibližně vymezena planetou Jupiter a vymezuje rozsah působení Panovníků neboli vysokých duchovních bytostí moudrosti. Předobrazy živého, tj. života, se v duchovní sféře jeví jako „vodstvo“, které pomyslně vnáší život do následující oblasti podobně, jako to dělá krev v lidském těle.

Spodní oblast nižší duchovní sféry – celkově první – obsahuje předobrazy, resp. archetypy, toho, co je v nižších sférách neživé, tj. fyzické, příp. materiální. V geocentrickém systému je tato první oblast duchovní sféry přibližně vymezena planetou Mars a vymezuje rozsah působení Sil neboli vysokých duchovních bytostí změny a pohybu. Předobrazy neživého, tj. fyzického, se v duchovní sféře jeví jako „pevnina“. V duchovním světě jsou jednotlivé sféry i bytosti vzájemně prostoupeny. Otázka, kdo nebo co zaujímá určitý prostor, zde proto není relevantní, neexistuje. Ve fyzickém světě to je jinak. Určitý prostor může v daném okamžiku zaujímat pouze jeden fyzický objekt. V určitém ohledu se proto dá říci, že objekty fyzického světa „bojují“ o prostor. Planeta Mars je i proto spojována se silami boje.

Je zřejmé, že předobrazy v prvních třech oblastech nižší duchovní sféry jakoby zrcadlí zárodečné tvůrčí záměry z vyšší duchovní sféry … jde tedy o zrcadlení „7 => 1“, „6 => 2“ a „5 => 3“. Přitom se zárodečné tvůrčí záměry, tedy nezformované ideje (Arupa), konkretizují do předobrazů, které jsou zformovanými idejemi (Rupa). Pomyslnou osou tohoto zrcadlení je nejvyšší oblast nižší duchovní sféry – celkově čtvrtá ze sedmi oblastí duchovní sféry.


Astrální sféra

Video a zvuk

Astrální sféra - stáhnout mp3

Na nahrávce mp3 je v čase 9:03 přeřeknutí.
U nejvyšší oblasti astrální sféry je zde řečeno „…zde jsou síly antipatie zastoupeny…“,
správné znění je „…zde jsou síly SYMPATIE zastoupeny…“.


Slovo „aster, astra“ pochází z řeckého názvu pro hvězdu. Označení „astrální“ poukazuje na „místo, kde se nacházejí hvězdy“ a může souviset s tím, jak probíhá lidský spánek. Pozorovali jsme to v „Prvních 21 krocích“ v kapitole 9 Spánek a smrt a došli k poznání, že během spánku jsme „mezi hvězdami“. Konkrétně to znamená, že naše dva vyšší články odcházejí do sféry, kterou (pravděpodobně) proto nazýváme astrální sféra.

V astrální sféře působí síly, které najdeme i v astrálním těle člověka – shoda názvu zde není náhodná. Tyto síly jsou v astrálním těle spojeny s vnitřními prožitky, vycházejícími především z pocitů, emocí a smyslových vjemů. Zatímco v astrálním těle jsou do určité míry oslabeny, působí tyto síly v astrální sféře v jejich bezprostřední, řekli bychom „syrové“, podobě. Víme, že část astrálního těla, která byla zušlechtěna a zjemněna činností JÁ, nazýváme duše (viz „Prvních 21 kroků“, kapitola 8 Duše). Proto bývá astrální sféra někdy nazývána i duševní sféra. Dále se budeme držet označení astrální sféra.

Rozmanité síly, které působí v astrální sféře, lze rozdělit do dvou základních skupin – a to na síly přitažlivé a síly odpudivé. V prvním případě hovoříme o přitažlivosti neboli sympatii, ve druhém případě o odpudivosti neboli antipatii. Síly sympatie jsou v prvním přiblížení silami bezpodmínečné lásky. V astrální sféře mají zahrnující, objímající charakter a tendenci propojovat se, prostupovat se s okolím. Síly antipatie jsou v prvním přiblížení silami nenávisti. V astrální sféře mají do sebe se stahující egoistický charakter s tendencí oddělovat se, vymezovat se vůči okolí a tím si vytvářet určitou vnější formu.

Podle toho, zda v daných astrálních silách převládá sympatie nebo antipatie, členíme astrální sféru na sedm oblastí. Z nich vyšší tři oblasti (tedy 5 až 7) jsou oblastmi sil sympatie. Tyto tři oblasti souhrnně nazýváme vyšší astrální sféra. Nižší čtyři oblasti (tedy 1 až 4) jsou oblastmi sil, ve kterých je zčásti nebo zcela zastoupena antipatie. Nižší čtyři oblasti označujeme souhrnným názvem nižší astrální sféra.

O astrální sféře jsme dosud hovořili především jako o sféře obrazů, na jejichž základě působí éterické síly v následující étericko-fyzické sféře. Jak se to slučuje s tím, že nyní říkáme, že astrální sféra je sférou sil s charakterem sympatie a antipatie? Vysvětlení je snadné:

  • Zahrnující, objímající, síly sympatie ve vyšší astrální sféře „nabírají“ z předcházející nižší duchovní sféry předobrazy (zformované ideje, archetypy)
  • Stahující, vymezující, síly antipatie v nižší astrální sféře dávají těmto předobrazům pevnější vnější formu – tím je přetváří v konkrétně vymezené astrální obrazy, které dokážou usměrňovat působení sil následující éterické sféry

Vyšší astrální sféra

Vyšší astrální sféra je sférou sil sympatie, orientovaných vůči okolí – tedy sil se zahrnujícím, objímajícím charakterem s tendencí propojovat se, prostupovat se s okolím. Nevyskytují se zde síly antipatie.

Nejvyšší oblast vyšší astrální sféry – celkově sedmá – se nazývá oblast duševního života. Je zcela prostoupena silami sympatie, což se projevuje touhou zcela se odevzdat svém živoucímu astrálnímu okolí. V geocentrickém systému je tato sedmá oblast astrální sféry přibližně vymezena Sluncem a vymezuje rozsah působení Mocností neboli vysokých duchovních bytostí tvaru. Připomeňme si, že k vysokým duchovním bytostem tvaru patří i sedm Elohim, kteří měli ve Sluneční soustavě hlavní podíl na vzniku Země a člověka (viz „Prvních 21 kroků“, kapitoly 16 Vývoj Země a 17 Vývoj člověka na Zemi).

Prostřední oblast vyšší astrální sféry – celkově šestá – se nazývá oblast duševní činné síly. Síly sympatie se rozlévají navenek a dostávají se do harmonického souznění s okolím. V geocentrickém systému je tato šestá oblast astrální sféry přibližně vymezena „Venuší“ a vymezuje rozsah působení Archů neboli vysokých duchovních bytostí epoch a období.

Spodní oblast vyšší astrální sféry – celkově pátá – se nazývá oblast duševního světla.
Síly sympatie vyzařují navenek a ozařují okolí. V geocentrickém systému je tato pátá oblast astrální sféry přibližně vymezena „Merkurem“ a vymezuje rozsah působení Archandělů neboli vysokých duchovních bytostí národů.

Nižší astrální sféra

V oblastech nižší astrální sféry jsou zčásti nebo i zcela zastoupeny síly antipatie – tedy síly s do sebe se stahujícím egoistickým charakterem s tendencí oddělovat se, vymezovat se vůči okolí a tím si vytvářet určitou vnější formu.

Nejvyšší oblast nižší astrální sféry – celkově čtvrtá – je oblastí libosti a nelibosti.
Síly antipatie se zde ještě neprojevují, avšak síly sympatie získávají určitý „antipatický“ charakter v tom smyslu, že přestávají být zaměřeny vůči okolí a začínají se obracet dovnitř do sebe. Orientací sil sympatie dovnitř do sebe, resp. na sebe, dochází ve vztahu k okolí k libosti nebo nelibosti. V geocentrickém systému je tato čtvrtá oblast astrální sféry (včetně všech nižších oblastí) přibližně vymezena Měsícem a vymezuje rozsah působení Andělů neboli vysokých duchovních bytostí pomáhajících a chránících.

Druhá nejvyšší oblast nižší astrální sféry – celkově třetí – je oblastí přání.
Síly sympatie ještě převládají nad silami antipatie. Původně zahrnující, objímající, tendence sil sympatie propojovat se a prostupovat se s okolím získává díky silám antipatie egoistický charakter. Ten se projevuje přáním, nedávat okolí svobodu a dostat je pod svůj vliv – tedy určitou tendencí k rozpínavosti. Rozpínavost je jednou z charakteristik plynů a díky tomu se tato oblast v astrální sféře jeví jako „atmosféra“.

Následující nižší oblast nižší astrální sféry – celkově druhá – je oblastí plynoucí dráždivosti.
Síly sympatie jsou v přibližné rovnováze se silami antipatie a společně jsou tak v podstatě neutrální vůči okolí. Tím je umožněno, aby působení s okolím bylo vyrovnané a s neutrální dráždivostí vůči vzájemným vzruchům – hovoříme o plynoucí vzájemné dráždivosti. Vyplývá z toho schopnost přizpůsobit se do jisté míry okolí. V této oblasti se typicky odehrávají duševní prožitky, které vznikají na základě smyslových vjemů. Díky plynoucímu vzájemnému působení s okolím se tato oblast v astrální sféře jeví jako „vodstvo“.

Spodní oblast nižší astrální sféry – celkově první – je oblastí žhnoucí chtivosti.
Síly antipatie zde převládají nad silami sympatie. Antipatie se týká v podstatě všeho v okolí. Má egoistický charakter, stahující se do sebe, s tendencí oddělovat se a vymezovat. Nedostatek sil sympatie je kompenzován žhnoucí žádostivostí a chtivostí. Žádostivost a chtivost se ale nemůže naplnit, protože převládajícími silami antipatie bylo skoro vše v okolí odpuzeno. Díky svému stahujícímu až strnulému charakteru se tato spodní oblast v astrální sféře jeví jako „pevnina“.

Tři nejnižší oblasti astrální sféry, tedy celkově první, druhá a třetí, jsou z několika důvodů pozoruhodné:

  • V geocentrickém systému bývají také souhrnně označovány jako sublunární sféra – tento název implikuje, že jsou zcela obklopeny dráhou Měsíce okolo Země.
  • Po smrti hmotného fyzického těla člověka zde dochází k očistě astrálního těla a duše zemřelého od všeho, co lidskou bytost vázalo k fyzické sféře. V tomto kontextu se setkáme s označením Kamaloka neboli „místo tužeb a chtivosti“.
  • Díky přítomnosti sil antipatie zde dochází k formování konkrétních astrálních obrazů, jak jsme si před chvílí vysvětlili. Aby zformované astrální obrazy mohly působit na éterické síly v éterické sféře, musejí s nimi být ve vzájemném kontaktu. Éterické síly sem proto prostupují. Jinak řečeno, tři nejnižší oblasti astrální sféry a éterická sféra jsou vzájemně prostoupeny, tj. překrývají se.

Étericko-fyzická sféra

Video a zvuk

Étericko-fyzická sféra - stáhnout mp3

Hmotné fyzické objekty, kterými jsou nerosty, rostliny, zvířata a také člověk se nacházejí ve hmotné nebo též fyzické sféře existence. Fyzická sféra je jediná, kterou jsme schopni vnímat běžnými smysly. Živé organismy, tedy rostliny, zvířata a lidé, disponují kromě hmotného fyzického těla navíc životem, který se projevuje silami růstu, rozmnožování a látkové výměny. Tyto neviditelné životní síly, tzv. éterické síly, působí bezprostředně na živý organismus a jsou jeho nedílnou součástí. Neviditelnou sféru éterických sil proto vnímáme jako celek s viditelnou fyzickou sférou a používáme souhrnné označení étericko-fyzická sféra. Étericko-fyzická sféra je sférou projevení se („realizace“) duchovních idejí ve hmotě.

Étericko-fyzickou sféru vnitřně členíme na sedm oblastí. Z nich vyšší tři oblasti (tedy 5 až 7) jsou éterické a tvoří nehmotnou éterickou sféru. Nižší čtyři oblasti (tedy 1 až 4) jsou fyzické – tvoří hmotnou fyzickou sféru. Hmotnou fyzickou sféru dokážeme vnímat svými smysly, nehmotnou éterickou sféru nikoliv.

Éterická sféra

Slovo „éter“ má původ ve starořeckém názvu pro nebe, příp. „modré nebe“. Souvisí to s tím, že zasvěcenci považovali odedávna za zdroj života éterické síly, které na Zemi proudí z kosmu. Éterické síly nejsou fyzikální síly.

Fyzikální síly popisujeme velikostí a orientací působení, a platí pro ně např. Newtonův zákon akce a reakce – každá akce (tj. síla určité velikosti působící v určitém směru) vyvolá stejně velkou, opačně orientovanou reakci (tj. sílu téže velikosti orientovanou opačně). Vytvořit fyzickou sílu vyžaduje vynaložit určitou energii – to jsme jako lidstvo dobře zvládli a dnešní život by byl bez využití fyzických sil těžko představitelný.

Éterické síly mají původ v duchovních světech, jak jsme už vysvětlovali, a působí na vše živé bez toho, že by bylo třeba vynakládat na jejich vznik a působení další energii. Éterické síly se vymykají dnešním fyzikálním zákonům a nejsou měřitelné soudobými technickými prostředky. Jako lidstvo jsme se je zatím nenaučili využívat, byť v tomto ohledu proběhly různé experimenty. Asi nejznámějším byl tzv. Keelyho éterický motor, který sestrojil americký vynálezce John Ernst Worrell Keely (1837-1898).

Podle charakteru éterických sil rozlišujeme čtyři druhy éteru:

  • Životní éter – vývojově nejmladší, ale z hlediska hloubky působení nejvyšší
  • Zvukový éter
  • Světelný éter
  • Tepelný éter – vývojově nejstarší, z hlediska hloubky působení nejnižší

Éterické síly jsou tvůrčí síly a jsou v konečném důsledku projevem tvůrčích sil druhého Logos – Božího Syna. Tvůrčí síly druhého Logos, Božího Syna, hrály podpůrnou roli při vzniku jednotlivých druhů éteru.

Jak jsme si prve vysvětlili, je éterická sféra prostoupena s nižší astrální sférou. V nižší astrální sféře dochází vlivem sil antipatie k formování konkrétních astrálních obrazů, které vzájemným kontaktem působí na éterické síly. Řečeno jinými slovy, astrální obrazy směrují éterické síly, proudící z kosmu. Zopakujme si, že prapůvodem těchto éterických sil je Zdroj, konkrétně tvůrčí síla druhého Logos – Božího Syna.

Nejvyšší oblast éterické sféry – celkově sedmá – je oblastí působení sil životního éteru a překrývá se s třetí astrální oblastí přání. Životní éter – v sanskrtu známý jako Prána, vzniknul až v naší Sluneční soustavě při zhuštění kapalného skupenství na pevné krystalické, a to jako jeden z důsledků působení vysokých duchovních bytostí tvaru, resp. Mocností příp. Elohim. Síly životního éteru mají schopnost působit na všechna skupenství hmoty včetně fyzikálního tepla.

Prostřední oblast éterické sféry – celkově šestá – je oblastí působení sil zvukového éteru a překrývá se s druhou astrální oblastí plynoucí dráždivosti. Zvukový éter – též nazývaný chemický nebo číselný nebo matematický éter, vzniknul na Starém Měsíci (viz „Prvních 21 kroků“, kapitola 15 Než vznikla Země) při zhuštění plynného skupenství na kapalné jako jeden z důsledků tehdejšího působení Sil – vysokých duchovních bytostí změny a pohybu. Síly zvukového éteru mají schopnost působit na fyzikální teplo a na plynné a kapalné skupenství hmoty.

Spodní oblast éterické sféry – celkově pátá – je oblastí působení sil světelného éteru a překrývá se s první astrální oblastí žhnoucí chtivosti. Světelný éter vzniknul na Starém Slunci při přechodu od fyzikálního tepla k plynnému skupenství jako jeden z důsledků tehdejšího působení Panovníků – vysokých duchovních bytostí moudrosti. Síly světelného éteru mají schopnost působit na fyzikální teplo a na plynné skupenství hmoty.

Následující oblast – celkově čtvrtá – je už nejvyšší oblastí fyzické sféry. Působí v ní ale i síly tepelného éteru a uvádíme ji proto i zde. Tepelný éter je nejnižším druhem éteru. Můžeme jej vnímat jako „teplo v latentní podobě“, které přechází ve fyzikální teplo. Tvoří tím jakousi spojnici mezi éterickou a fyzickou sférou. Tepelný éter je nejstarším druhem éteru – vzniknul společně s fyzikálním teplem na Starém Saturnu jako jeden z důsledků mocného impulsu vůle, kterým Trůnové – vysoké duchovní bytosti vůle – uvedli v chod vývoj člověka a všeho, co s tím souvisí. Z uvedeného vyplývá, že síly tepelného éteru působí na fyzikální teplo.

Éterické síly působí na hmotu fyzické sféry, resp. na její jednotlivá skupenství, s pomocí tzv. přírodních elementárních bytostí. O elementárních bytostech pojednáme zakrátko.

Fyzická sféra

Fyzická sféra je naším životním prostorem, který důvěrně známe. Základem fyzické sféry jsou nerostné látky neboli nerosty. Nerostné látky rozdělujeme na tři skupenství – pevné (resp. tuhé), kapalné a plynné. Na pomezí těchto skupenství je fyzikální teplo a někdy proto rozlišujeme včetně fyzikálního tepla čtyři skupenství. Jiné označení pro tato čtyři skupenství je čtyři elementy:

SkupenstvíElement
TepelnéOheň
PlynnéVzduch
KapalnéVoda
Pevné
(míněno krystalické)
Země

Skupenství, resp. elementy, můžeme chápat jako čtyři úrovně zhuštění hmoty neboli agregace hmoty. Oblasti fyzické sféry odpovídají čtyřem elementům, tj. čtyřem skupenstvím, tj. čtyřem úrovním agregace hmoty.

Nejvyšší oblast fyzické sféry – celkově čtvrtá – je oblastí, ve které se prolínají fyzikální teplo, resp. element Ohně, a tepelný éter. Tepelný éter jsme si vysvětlili v souvislosti s éterickou sférou. Díky přítomnosti tepelného éteru i fyzického tepla je tato nejvyšší oblast fyzické sféry spojnicí, přechodovým můstkem, mezi éterickou a fyzickou sférou.

Druhá nejvyšší oblast fyzické sféry – celkově třetí – je oblastí plynného skupenství hmoty, resp. elementu Vzduchu.

Následující nižší oblast fyzické sféry – celkově druhá – je oblastí kapalného skupenství hmoty, resp. elementu Vody. Zvláštním případem kapalných látek jsou tzv. amorfní (beztvaré) látky, které jsou přechodem mezi pevným a kapalným skupenstvím, a tedy mezi první a druhou oblastí fyzické sféry.

Spodní oblast fyzické sféry – celkově první – je oblastí pevného, míněno krystalického, skupenství hmoty, resp. elementu Země.

Vezměme si jako příklad chemickou sloučeninu H2O – v plynném skupenství se jedná o vodní páru, v kapalném skupenství je to voda a pevné krystalické skupenství nazýváme led.

Jsou-li nerosty fyzické sféry prostoupeny životním éterem, vznikají živé organismy. Živé organismy můžeme nahrubo rozdělit na rostliny a živočichy, přičemž mezi živočichy má zvláštní postavení člověk. I s nerosty tak rozlišujeme čtyři přírodní říše, vnímatelné lidskými smysly. Jak si dále ukážeme, existují ještě tři neviditelné, tzv. elementární říše. Rozlišujeme proto celkem sedm přírodních říší. Přírodní říše si můžeme představit jakoby jdoucí „napříč“ všemi čtyřmi elementy.

  1. První elementární říše
  2. Druhá elementární říše
  3. Třetí elementární říše
  4. Nerosty (míněno krystalické)
  5. Rostliny
  6. Zvířata
  7. Člověk

Elementární říše, tedy přírodní říše 1, 2 a 3, které předcházejí nerostům, nejsou vnímatelné smysly lidského těla. Mají vlastnosti, které jsou do jisté míry příbuzné vlastnostem světelného, zvukového a životního éteru. Země jimi procházela v počátcích svého vzniku. Nyní jsou pro nás elementární říše důležité především proto, že jsou s nimi do jisté míry propojeny tzv. přírodní elementární bytosti.


Elementární bytosti

Video a zvuk

Elementární bytosti - stáhnout mp3

Elementární bytosti jsou nehmotné bytosti na jiné úrovni vývoje, než je člověk. Nemají žádné nebo jen velice slabé JÁ a jsou proto ovladatelné vědomím vyvinutějších bytostí – i vědomím člověka. Elementární bytosti mají nehmotné fyzické tělo, které však není vyplněno hmotným tělem – nejsou proto vnímatelné lidskými smysly.

Připomeňme si, že nehmotné fyzické tělo si můžeme představit jako soustavu sil a s nimi spojených zákonitostí, které mohou působit přímo ve hmotě. Nehmotné fyzické tělo je jakýsi základní silový rámec, silový obraz, případného hmotného těla. Nerosty, rostliny, zvířata i lidé mají nehmotné fyzické tělo vyplněné hmotným tělem, elementární bytosti nikoliv. Například nehmotné fyzické tělo člověka můžeme chápat jako silový obraz hmotného těla, vycházející z kosmické ideje člověka (viz „Prvních 21 kroků“ kapitola 17 Vývoj člověka na Zemi).

Existuje mnoho různých druhů elementárních bytostí. Po účel tohoto tématu jsou důležité přírodní elementární bytosti. Nyní se nám jedná o takové přírodní elementární bytosti, které jsou propojeny s elementy fyzické sféry (Země, Voda, Vzduch, Oheň) a vykonávají v nich roli jakési prodloužené výkonné ruky éterických sil. Stimulovány éterickými silami působí tyto přírodní elementární bytosti přímo na elementy, tedy na jednotlivá skupenství, fyzické sféry. Jsou to „mistři stavitelé“ fyzické sféry. Jsou toho patrně schopny právě proto, že mají nehmotné fyzické tělo.

Čtyři druhy přírodních elementárních bytostí, spojených s elementy, nazýváme Gnómové, Undinové, Sylfové a Salamandři:

  • Gnómové působí v pevných krystalických látkách, tedy v elementu Země
  • Undinové působí v kapalinách, tedy v elementu Vody
  • Sylfové působí v plynných látkách, tedy v elementu Vzduchu
  • Salamandři působí v teple, tedy v elementu Ohně

Všechny tyto druhy přírodních elementárních bytostí se skládají ze čtyř nehmotných článků. Všechny mají nehmotné fyzické tělo, avšak v ostatních článcích se liší.

  • Salamandři mají JÁ, astrální tělo, éterické tělo a fyzické tělo
  • Sylfové mají astrální, éterické a fyzické tělo a jeden další článek na úrovni třetí elementární říše
  • Undinové mají éterické tělo, fyzické tělo a dva další články na úrovni třetí a druhé elementární říše
  • Gnómové mají fyzické tělo a tři další články na úrovni třetí, druhé a první elementární říše

Stejné názvy napovídají, že články přírodních elementárních bytostí mají podobnou podstatu jako články bytosti člověka. Díky nižšímu stupni vývoje mají však články přírodních elementárních bytostí jinou kvalitu, která jim neumožňuje mít dostatečné vlastní vědomí ani vlastní hmotné tělo. To platí zejména o nejvyšších přírodních elementárních bytostech Salamandrech, kteří jsou na první pohled „poskládáni“ stejně jako člověk. Salamandři mají kromě ostatních článků natolik slabé a nevyvinuté JÁ, že nemohou existovat jako bytost se samostatným vědomím, nýbrž právě jako bytost elementární, ovládaná jiným vyšším vědomím.


Kronika Akáša

Video a zvuk

Kronika Akáša - stáhnout mp3

Na nahrávce mp3 je v čase 8:53 přeřeknutí.
U složení kroniky Akáša je zde řečeno „…to znamená nižší duchovní sféra…“,
správné znění je „…to znamená VYŠŠÍ duchovní sféra…“.


Dosud jsme se seznámili s průběhem toho, jak v kosmu postupem „shora dolů“ probíhá proces tvoření – od idejí přes předlohy, resp. obrazy, a síly až k hotovým „dílům“ ve fyzické sféře. Zjistili jsme, že člověk se odlišuje od ostatních živočichů především schopností myslet, ze které pak vyplývají i další rozdíly. Víme, že schopnost myslet v nás pomyslně zažehla „jiskra“ Ducha, naše JÁ, které nám v počátcích vývoje na Zemi zprostředkovaly vybrané vysoké duchovní bytosti tvaru, které se nazývají Elohim. Víme i to, že základním smyslem – tedy Božím záměrem – kosmického vývojového cyklu, ve kterém žijeme, je vyvinout člověka jako novou bytost, která má zcela svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat.

Coby takto „vybavené“ a vyvíjející se bytosti žijeme na Zemi, ve fyzické sféře. Náš život je neoddělitelně spjat s tím, že myslíme, cítíme a na základě impulsů své vůle konáme. Co to konkrétně znamená?

  • Naše konání, naše činy, se odehrávají ve fyzické sféře.
  • Pocity, emoce, touhy, chtění a vše další, co prožíváme ve své duši, mají společnou podstatu s tím, co je jim „nejblíže“ v nehmotných sférách – a to se silami astrální sféry. Vnímáno z této perspektivy můžeme říci, že vnitřním prožíváním ve své duši dosahujeme do úrovně astrální sféry.
  • Také ideje, které vytváříme svým myšlením, mají společnou podstatu s tím, co je jim „nejblíže“ v nehmotných sférách – a sice s konkrétními idejemi nižší duchovní sféry. Vnímáno z této perspektivy můžeme říci, že myšlením dosahujeme do úrovně nižší duchovní sféry.

Nastává tedy situace, že naším myšlením, cítěním a konáním zčásti jakoby odrážíme zpět pomyslné produkty předtím vytvořeného (a stále se vyvíjejícího) „díla“ – tj. nás lidí. Duchovní světy, jak jsme poznali, jsou vzájemně provázány. To, co konáme ve fyzické sféře, stejně jako to, co cítěním vysíláme do astrální sféry a myšlením do nižší duchovní sféry, se proto zrcadlí dále do vyšších sfér:


Pomyslnou osou tohoto zrcadlení do vyšších sfér je prostřední, čtvrtá, oblast duchovní sféry (tj. nejvyšší oblast nižší duchovní sféry). Zopakujme si, že tato oblast byla ve staroindické tradici považována za „začátek nebe“ a nazývána Akáša.

  • Naše ideje a myšlenky, které mají společnou podstatu s obsahem nižší duchovní sféry, se z nižší duchovní sféry zrcadlí do vyšší duchovní sféry.
  • Naše pocity, emoce, touhy, chtění a vše další, co prožíváme ve své duši, které mají společnou podstatu s obsahem astrální sféry, se z astrální sféry zrcadlí do sféry Buddhi.
  • Naše činy, odehrávající se na základě impulsů naší vůle, se z fyzické sféry zrcadlí do sféry Nirvána.

Tímto postupem se do uvedených třech sfér navrací „otisky“ všeho podstatného, co vzniklo myšlením, cítěním a konáním ve fyzické sféře. Můžeme tedy říci:

  • Vyšší duchovní sféra je kosmickou pamětí toho, co bylo myšleno
  • Sféra Buddhi je kosmickou pamětí toho, co bylo cítěno
  • Sféra Nirvána je kosmickou pamětí činů, tedy toho, co bylo vykonáno

Vyšší duchovní sféru, sféru Buddhi a sféru Nirvána proto označujeme i souhrnným názvem kronika Akáša. Přitom pomyslným začátkem kroniky Akáša je čtvrtá oblast duchovní sféry – Akáša.

Kronika Akáša je kosmickou pamětí toho, co bylo myšleno, cítěno a vykonáno. Kronika Akáša, resp. zde uložené informace, je předpokladem pro to, aby se mohl uplatnit univerzální zákon příčiny a následku (s tímto tématem jsme se stručně seznámili v „Prvních 21 krocích“ v kapitole 11 Narození).


Odpůrčí bytosti

Video a zvuk

Odpůrčí bytosti - stáhnout mp3

Víme, že základním smyslem – Božím záměrem – kosmického vývojového cyklu, ve kterém žijeme, je vyvinout člověka jako novou bytost, která má zcela svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat. Abychom se mohli takto vyvinout, bylo nám umožněno žít ve fyzické sféře (viz „Prvních 21 kroků“, kapitola 14 Příběh o Stvoření). Hmotný svět fyzické sféry nastavuje hranice naší vznikající svobodné vůli a dává nám možnost učit se svobodné vůli. Učit se tím, že se můžeme dopouštět chyb a omylů bez toho, že by to mělo případné nenapravitelné dopady do vyšších sfér existence.

Předpokladem správného využívání svobodné vůle je, naučit se zodpovědně rozhodovat a v souladu s tím jednat. Abychom se tomu mohli naučit, vyvinuly se během vývoje od Starého Saturnu až po Sluneční soustavu mimo duchovní hierarchii ještě další duchovní bytosti. Jejich společným znakem je, že následkem svého specifického vývoje získaly určitou nezávislost na spojení se Zdrojem a tím určitou samostatnost ve srovnání s bytostmi duchovní hierarchie. Svou samostatnost tyto bytosti přirozeně využívají v souladu s vlastními zájmy a potřebami, které ovšem nejsou v souladu s idejemi a záměry, vycházejícími ze Zdroje. Jejich působení je tak do určité míry namířeno proti směru vývoje, který je dán idejemi a záměry Zdroje a reprezentován působením bytostí duchovní hierarchie. Tyto samostatné bytosti, nacházející se mimo duchovní hierarchii, proto nazýváme odpůrčí bytosti.

Odpůrčích bytostí je víc, každá má specifické působení. V současné době jsou dominantní dvě hlavní skupiny odpůrčích bytostí.

  • Působení jedné hlavní skupiny odpůrčích bytostí je zaměřeno především na myšlení. Podporuje přesvědčení, že existuje pouze hmotný svět, a popírá existenci čehokoliv, co nelze vnímat lidskými smysly nebo technicky změřit. Motivuje k poznání a proniknutí hmotného světa intelektem. Vnímá neživý i živý hmotný svět jako komplexní mechanismus, který je třeba dostat pod kontrolu, aby fungoval správně, a přenáší tento pohled i na člověka a na lidskou společnost. Výsledek působení první hlavní skupiny odpůrčích bytostí by se dal shrnout slovy „klam mysli, materialismus a svět jako stroj pod kontrolou moci“. Tyto odpůrčí bytosti však současně hrají nezastupitelnou roli například tím, že inspirují technický pokrok a přírodní vědy.
  • Působení další hlavní skupiny odpůrčích bytostí je zaměřeno především na cítění a má dvojaký charakter. Na jedné straně vnímá hmotný svět jako něco nepodstatného nebo druhořadého. Povznáší se k tomu, co je nadpozemské, ale namísto opravdového poznání duchovních světů mnohdy předkládá iluze, které zastírají pravou podstatu. Vyvolává egoistický pocit určité vlastní „duchovní“ jedinečnosti. V životě nabízí místo hledání kořenů pozitivní vysvětlení a „duchovní“ zdůvodnění. Tyto tendence jsou však určitým zastíracím manévrem… V životní praxi se působení druhé hlavní skupiny odpůrčích bytostí projevuje na úrovni nižší astrální sféry silami antipatie a stimuluje žhnoucí chtivost, plynoucí dráždivost a smyslové touhy a přání, a podněcuje egoismus. Výsledek působení druhé hlavní skupiny odpůrčích bytostí by se dal shrnout slovy „svody cítění a smyslů, egoismus a úlety mimo životní realitu“. To vede v konečném důsledku k „materialismu se šťastnou tváří“. Tyto odpůrčí bytosti však současně hrají nezastupitelnou roli například tím, že inspirují umění a kulturu.

Tyto základní dominantní vlivy odpůrčích bytostí se projevují v mnoha různých formách ve všech oblastech života a působí ve vzájemné kombinaci. Výzvou pro nás lidi je tato působení rozpoznat a neustále je balancovat – hledat střední cestu. To znamená si uvědomit, že žijeme v hmotném světě, který je však prostoupen neviditelnými sférami. Stát pevně na zemi a z této pozice rozšiřovat své myšlení i cítění tak, abychom jimi pronikali jak hmotný, tak i neviditelný svět – abychom jim dokázali stále více rozumět v celistvosti a takto je vnímat. Abychom dokázali hlavou i srdcem pojmout široké souvislosti a na základě toho se dokázali správně rozhodovat a konat s láskou, vycházející z hlubokého poznání a moudrosti.

Střední cesta nás směruje k duchovní hierarchii, ze které jsme vzešli. Silou středu je síla Krista, který od událostí na Golgotě reprezentuje síly duchovní hierarchie zde na Zemi – vysvětlili jsme si to v „Prvních 21 krocích“ v kapitole 18 Impuls obratu. Na rozdíl od sil odpůrčích bytostí na nás ale síla Krista nepůsobí, nýbrž je nám pouze k dispozici, aby nenarušovala naši svobodnou vůli. Je pomyslnou „kotvou“, na kterou můžeme dosáhnout, když v co nejvíce ohledech života vědomě a ze svého svobodného rozhodnutí usilujeme o střední cestu.

Celkově lze tedy říci, že žijeme v prostředí, které nám dává na výběr ze tří možností:


Jedním z předpokladů pro to, abychom v co nejvíce ohledech života dokázali nalézat střední cestu, je tyto skutečnosti poznat – o to se právě pokoušíme. Dalším předpokladem je schopnost rozlišit co je a co není správné i tehdy, když to nevyplývá z logické úvahy. Naším úkolem proto je vypěstovat v sobě tři nové smysly – a sice smysl pro pravdu, smysl pro dobro a smysl pro estetiku (estetikou rozumíme harmonický soulad). V konečném důsledku jde o to, naučit se z vlastního rozhodnutí konat morálně bez toho, že by nás k tomu nutilo cokoliv zvnějšku. Úkolem odpůrčích bytostí je nám k tomu napomoci, lépe řečeno nás k tomu vyburcovat.

Z uvedeného vyplývá, že odpůrčí bytosti potřebujeme. Nejsou apriori ani dobré ani špatné a dopady jejich působení závisí do značné míry na nás lidech – tj. na tom, zda jsme ochotni odpůrčí bytosti poznat a vědomě a zodpovědně zacházet s jejich silami.

Abychom si odpůrčí bytosti přiblížili, potřebujeme se vrátit k tématu astrální sféry. Zatím jsme si totiž pohled na astrální sféru záměrně zjednodušili, ve skutečnosti má astrální sféra dvě části. S první částí, která je obrácena jakoby směrem k duchovní sféře, jsme se již seznámili. Druhá část astrální sféry je naopak jakoby odvrácena od duchovní sféry. Bývá proto odnepaměti znázorňována v podzemí a v náboženských učeních bývá označována názvem podsvětí. Pro nás je důležité, že tato odvrácená část astrální sféry je místem, ve kterém se do značné míry odehrává působení odpůrčích bytostí. Označujeme ji proto neutrálním názvem sféra odpůrčích bytostí.


Odpůrčí bytosti hrají důležitou roli ve vývoji člověka. Později se jimi budeme zabývat podrobněji.


Shrnutí

Video a zvuk

Shrnutí - stáhnout mp3

Na nahrávce mp3 je v čase 0:21 přeřeknutí.
Je zde řečeno „…propojit tyto informace s heliocentrickým pohledem…“,
správné znění je „…propojit tyto informace s GEOCENTRICKÝM pohledem…“.


Celkem rozlišujeme sedm sfér existence, které se překrývají s deseti sférami geocentrického systému, a sféru odpůrčích bytostí:


  • Nejvyšší tři sféry Mahaparinirvána, Parinirvána a Nirvána jsou sférami, skrze které vnímáme Boží Trojjedinost, tedy Zdroj. V geocentrickém systému jim odpovídá Empyreum.
  • Sféra Buddhi, též sféra prozřetelnosti, napomáhá tomu, aby zárodečné tvůrčí záměry, vznikající v následující duchovní sféře působením idejí a sil Zdroje, byly v prozřetelném souladu s Božím záměrem. V geocentrickém systému sféře Buddhi odpovídá Křišťálové nebe. Na pomezí mezi Sférou Buddhi a vyšší duchovní sférou začíná rozsah působení Serafů.
  • Duchovní sféru, resp. Devachan, dělíme na vyšší a nižší.
    • Vyšší duchovní sféra je sférou výchozích tvůrčích záměrů neboli nekonkrétních idejí v zárodečné podobě; bývají označovány i jako nezformované ideje. Na úrovni vyšší duchovní sféry se nachází Zvěrokruh, který je výsledkem působení sil dvanácti hlavních Cherubů.
    • Nižší duchovní sféra je sférou konkrétních idejí – předobrazů, resp. archetypů, pro následující astrální sféru; bývají označovány i jako zformované ideje. V geocentrickém systému jsou zde zahrnuty sféry planet Saturnu, Jupitera a Marsu. Nižší duchovní sférou začíná rozsah působení Trůnů, Panovníků a Sil.

Kronika Akáša zahrnuje sféry Nirvána, Buddhi, vyšší duchovní sféru a nejvyšší oblast nižší duchovní sféry (celkově čtvrtou).

  • Astrální sféru dělíme rovněž na vyšší a nižší.
    • Vyšší astrální sféra je charakterizována silami zahrnující objímající sympatie, jejichž prostřednictvím mj. přijímá z předchozí duchovní sféry předobrazy. V geocentrickém systému jsou zde zahrnuty sféry Slunce, „Venuše“ a „Merkura“. Vyšší astrální sférou začíná rozsah působení Mocností, Archů a Archandělů.
    • Nižší astrální sféra je charakterizována i silami stahující antipatie, které mj. dávají získaným předobrazům pevnější vnější formu, aby takto získané astrální obrazy mohly usměrňovat působení sil následující éterické sféry. V geocentrickém systému je zde zahrnuta sféra Měsíce. Nižší astrální sférou začíná rozsah působení Andělů.
    • Astrální sféra má dvojaký charakter – její druhou částí je sféra odpůrčích bytostí.
  • Étericko-fyzická sféra má dvě propojené části.
    • Éterická sféra je působištěm sil životního, zvukového a světelného éteru; překrývá se s nižší astrální sférou, jejíž astrální obrazy usměrňují působení těchto éterických sil. Přechodem k fyzické sféře je tepelný éter.
    • Fyzická sféra se skládá ze čtyř nerostných elementů (Země, Voda, Vzduch, Oheň), které odpovídají čtyřem neživým skupenstvím (pevné krystalické, kapalné, plynné, teplo).
      • Pomyslně napříč fyzickou sférou nalézáme kromě nerostů trojí živé organismy a tři neviditelné elementární říše – celkem tak rozlišujeme sedm přírodních říší (první, druhá a třetí elementární říše, nerosty, rostliny, zvířata, člověk).
      • Živé organismy vznikají, když síly životního éteru proniknou původně nerostnou hmotu.
      • S fyzickou sférou jsou propojeny přírodní elementární bytosti, které – stimulovány éterickými silami – působí přímo na elementy, tedy na jednotlivá skupenství, fyzické sféry; nazýváme je Gnómové, Undinové, Sylfové a Salamandři.
  • Sféra odpůrčích bytostí je druhou částí astrální sféry, bývá znázorňována pod zemí.
    • Síly odpůrčích bytostí jsou do určité míry namířeny proti směru vývoje, který je reprezentován silou Krista a silami bytostí duchovní hierarchie.
    • Působí na nás dva dominantní druhy odpůrčích bytostí; to nás nutí se rozhodovat mezi celkem třemi možnostmi, které ale nebývá snadné rozlišit.
    • Úkolem odpůrčích bytostí je pomoci člověku vyvinout se v bytost, která má svobodnou vůli a dokáže ji vědomě a správně využívat.